pocit co se mi stále vrací
před pichlavými pohledy okolí
skrývám se za sametovou škrabošku
cedím svět přes její potrhané černé krajkoví
a jako tonoucí stébla, vzpomínek se chytám
topím se...
stejně jak vánoční kapr v kádi zoufale lapám po dechu
hlavu udržet nad hladinou nelze
s balvanem těžkým, uvázaným ke krku
zbavit se tak závaží, jež stahuje mne ke dnu...
jenže...
pak nezbylo by mi zhola nic
|